Jak se vyvíjely civilizace, rostly i techniky výroby chleba. Staří Egypťané byli zruční pekaři a do chleba používali různé přísady, včetně pšenice, ječmene a prosa. Vyvinuli také techniky kynutí chleba pomocí droždí, což dalo jejich bochníkům lehkou a vzdušnou strukturu.
Řekové a Římané také významně přispěli k rozvoji bílého chleba. Zavedli nové způsoby pečení, jako je použití pecí, a začali do chleba přidávat koření a bylinky. Římská říše také pomohla rozšířit oblibu bílého chleba po celé Evropě, protože jejich legie si při svých výbojích nosily své chlebodárné dovednosti.
Během středověku byl bílý chléb luxusním artiklem, který konzumovali bohatí a vyšší třídy. Vyrábělo se z jemně prosáté mouky, která byla nákladná na výrobu, a často se obohacovala vejci, mlékem a máslem. Bílý chléb byl považován za symbol postavení a bohatství a často se podával na hostinách a banketech.
V 19. století přinesla průmyslová revoluce velké změny ve způsobu výroby chleba. Vynález válcového mlýna umožnil hromadnou výrobu jemně prosévané mouky, čímž se stal bílý chléb dostupnější pro širokou veřejnost. Vývoj komerčních kvasnic zároveň usnadnil pekařům rychle a efektivně vyrábět velké množství chleba.
Bílé pečivo je dnes jedním z nejoblíbenějších druhů chleba na světě. Je konzumován lidmi všech socioekonomických úrovní a používá se v široké škále pokrmů. I když nemusí být tak výživný jako některé jiné druhy chleba, bílý chléb je stále základní potravinou v mnoha kulturách po celém světě.